Archiv pro měsíc: Září 2014

S filmem začal ve dvaceti letech a to prvotně jako kreslíř na filmu Liška a pes od společnosti Disney. Pár let poté však nastartoval svou vlastní cestu k režisérským úspěchům, a to snímkem Island of Doctor Agor. Ten si získal patřičné ocenění a cesta Tima Burtona se začala vyvíjet dobrým směrem. Postupem času se vypracoval do jednoho z nejvíce diskutovaných a osobitých umělců v tomto oboru. Po dalších revolučních filmech jako Batman, Střihoruký Edward, Ospalá díra, Karlík a továrna na čokoládu, a jiné, se Burton dostal do popředí celého odvětví filmu. Kritiky je jeho tvorba hodnocena převážně výstředně. Buďto se setkává s velikým úspěchem, nebo naprostým zatracením. To už je ale otázka vkusu.

Nám osobně jeho filmy připadají zajímavé a plné nápadů. Tim si ve své tvorbě dovolí to, co by spousty z jeho kolegů ani nenapadlo. Herecké zastoupení v jeho filmech je převážně kvalitní, a samotní herci do jeho díla přináší zajímavou a zcela odlišnou atmosféru, než je zvykem u jiných režisérů. Příkladem může být například Johnny Depp a jeho dlouholetá spolupráce s tímto významným člověkem.

Režisérem, scénáristou i autorem hudby je David Lynch. V hlavních rolích pak působí Lynchova stálice Jack Nance jako mladík Henry a Charlotte Stewart jako jeho přítelkyně Mary. Celý děj filmu se točí výhradně kolem jejich novorozeného dítěte, jež je hříčkou přírody (nebo snad něčeho jiného?), a poté kolem Henryho počínajícího šílenství, když ho Mary opustí a zanechá s podivných tvorečkem o samotě.

A co od filmu čekat? Vtáhne nás do továrního prostředí, jehož deprese a chlad jsou umocněny černobílou podobou filmu. Chvíli trvá, než na vás atmosféra filmu dolehne, zpočátku jen tiše sledujete a čekáte, co se bude dít. Pravdou je, že se toho mnoho nepoděje. Záměrem režiséra nejspíše bylo vzbudit v divácích empatii a zároveň odpor a znechucení. Nejedná se o horor, přesto hlavní roli hraje strach. Přesněji řečeno strach z bezvýchodné situace. Můžeme v něm najít myšlenkové pochody při rozebírání nicoty a zárodky nezdravé fantazie, které se rodí kupříkladu z obyčejného syčení vody v ústředním topení. Útroby jednoho spoře zařízeného bytu a hlasité ticho v silném kontrastu se sžíravým řevem dítěte, o něhož se matka nedokázala starat, tvoří pomyslné vězení v životě jednoho člověka. Ve filmu se moc nemluví, scéna je podbarvená většinou jen zlověstným hučením, ale téměř v závěru filmu se pak zjeví nadpozemská píseň „In Heaven“, jejíž podmanivé tóny se vám zahryznou do (s)vědomí, mozku nebo duše jako slizký červ (na které film rozhodně nezapomíná). Zkrátka skrz naskrz netypický filmový zážitek.

Jakým divákům bych mohla film doporučit? Rozhodně všem podivínům, těm, co je nic moc nepřekvapí, umělcům, mimozemským bytostem a možná i těm, co si rádi hrají s plastelínou. Obecně však člověk, který je schopen film ocenit a neoznačí ho automaticky za plod čirého bláznovství, je schopen vnímat sílu prázdna a ticha stejně jako komické situace, napětí či emoce v divácky přístupném filmu.

Střih, kamera, hudba a herci byli vynikající. Lekačky byly rovněž velmi kvalitní a tak časté, abyste se nenudili, a dostatečně rychlé, aby nebyl zkažen efekt toho, že jste viděli bubáka. Večer doma, po zhlédnutí filmu, si každý šramot vyložíte jako pokus o vaši likvidaci. A tak to má být. ALE. Jedno „ale“ film má: děj. Nic bych proti ději neměl, kdyby to nebyl aritmetický průměr cca 20 hororových filmů. Měl jsem neodbytný pocit déja vu – padání obrazů, vymítání démona, klepání dveří, umírající lesní zvířátka… ale překvapivě to funguje! Alespoň v dnešním balastu snímků plných hektolitrů krve a digitálních zrůd. Ačkoliv jsem se kritice nevyhnul, převládá spokojenost. Vřele doporučuji jít do kina s dívkou – nepustí se vás!

Podobné snímky: Mama, Poltergeist, Vymítač ďábla, Paranormal Activity + 20 dalších, na které si momentálně nevzpomenu.

Vzhledem ke kvalitě současného hororu: 90 %