Archiv pro měsíc: Duben 2015

Publikováno

Long Live The USA

Přijel k nám Američan. Na návštěvu. Měl co dělat, aby v naší kruté, zaostalé zemi těch pár dní přežil. Předně, hned po příjezdu mu nalili slivovici. A co má být, řeknete si možná. Jenže si musíme uvědomit, že na něco takového není zvyklý. Zdvořile upil, zakuckal se a hleděl se skleničky co nejnenápadněji zbavit.
Navíc si vzal do hlavy, že nám musí uvařit nějaké americké jídlo. V supermarketu si na ingredience vzpomínal postupně, takže jsme pěkně dlouho běhali z jednoho konce obchodu na druhý ve hře nejdřív ovoce ˜– pak tvaroh – pak papriky (vedle ovoce) – pak zakysanou smetanu (vedle tvarohu) – pak strouhaný kokos (vedle ovoce) – pak sýr (vedle smetany)… už asi chápete. K tomu vyžadoval podivné věci, například „pimento“. Jedná se o speciální odrůdu papriky, která se vkládá do oliv. Hrozně se divil, že to neznáme.
Když jsme konečně měli nakoupeno, mohli jsme začít vařit. Tedy mohli bychom, kdybychom nenarazili na další problém. Konzervy. Potřebovali jsme je otevřít. Podala jsem Američanovi otvírák a dál se věnovala loupání brambor. Američan nechápal.
„To je otvírák,“ říkám. Američan nechápal. Povzdechnu si a ukážu mu, jak se otvírák používá. Američan nechápe: otvírák není elektrický. Zkusí otevřít další plechovku. Nejde mu to. Po chvilce to vzdávám a otevírám ty zbývající sama.
A já se vás ptám: proč vlastně Ameriku tak obdivujeme, když si neporadí ani s plechovkou?

Tereza Kovácsová

Publikováno

Dusíte se přebytečnou energií?

Kam zajít, když máte chuť něco pro sebe udělat a zároveň se u toho i pobavit? Zde je několik tipů.

Trochu adrenalinu?

Místy, která určitě stojí za návštěvu, jsou lezecká stěna a lanové centrum. Lanové centrum je vybudováno na břehu řeky Jihlavy vedle plaveckého areálu Polanka. Nabízí osm metrů vysokou horolezeckou stěnu s úchyty a lanové překážky v podobě lan a trámů. Součástí je i natažená síť či kladka. Potřebné vybavení se zapůjčuje na místě. Areál je otevřen od dubna do listopadu po telefonické domluvě. Cvičná lezecká stěna se nachází v tělocvičně na ZŠ Benešova. Je to jediná umělá lezecká stěna v Třebíči. Pro více informací navštivte www.tj-alpin.cz

Badminton

Sportovní hala na Hrotovické ulici nabízí zájemcům čtyři herní kurty. Otevírací doba je ve všední dny od 14.00 do 22.00 hodin, o víkendech od 9.00 do 23.00. Cena se pohybuje mezi 180 a 240 Kč za hodinu, studenti mají 10% slevu, rezervace je nutná.

Víceúčelová hřiště

Víceúčelové hřiště na „Jarošce“ (ZŠ Kpt. Jaroše) nabízí jako jediné možnost bezplatného využití. V provozu je od 1. dubna a má otevřeno každý den většinou od 15.00 do 19.00 hodin. Podobné plochy najdete i při ZŠ Na Kopcích a Týnská. Tyto však už bezplatné nejsou a musíte si domluvit pronájem. Stejně tak je tomu i na fotbalových hřištích s umělým trávníkem na „Bartušce“ či „průmyslovce“, zde se pronájem vyřizuje přímo s HFK Třebíč.

Sportovní areály

Nejspíše nejznámějším sportovním areálem je relativně nově zbudovaná „Hvězda“. Zde naleznete 464 m dlouhý okruh sloužící pro in-line bruslení (v zimě pro bruslení), lanovou pyramidu, venkovní posilovnu, velké dětské hřiště, skate park, multifunkční arénu pro streetball, fotbal, hokej. Celému areálu vévodí baseballový stadion s restaurací.

Jakub Malý

Publikováno

Papírové milenky

Táhlo mi na sedmnáct, ale v duchu jsem byla mnohem, mnohem starší. Jako jedináček jsem se vždycky dokázala zabavit sama. Vymýšlení nových her a stovek příběhů, to bylo moje. Stovky příběhů, to bylo něco i pro mého otce. Miloval detektivky. Nemohl by bez čtení napínavých příběhů usnout a možná by se bez čtení nemohl ani najíst. Jeho koníček byl vždycky dost nesnesitelný a otravný, protože se mnou a mojí matkou promluvil tak tři věty denně. Dnes mi to ale chybí. Můj otec se včera zastřelil.

Asi před dvěma týdny se začal chovat hrozně divně. Nemohl spát. Pořád, a to i při čtení, chodil po bytě sem a tam. Dokonce jsem ho občas přistihla při tom, jak si mumlá něco sám pro sebe. Neptala jsem se, co se děje. Myslela jsem, že by mi to stejně neřekl nebo že má prostě jenom špatné období. Teď toho ale lituji. Nic jiného kromě knížek mi po něm nezbylo, a tak jsem z velké hromady u jeho postele jednu popadla a začala číst. Nikdy jsem nebyla fanynka detektivek a čtení celkově. Ale asi to byly smutek a stesk, které mě dohnaly k tomu, abych přečetla dvousetstránkovou knížku během jedné noci. Když jsem se kolem páté hodiny ráno propracovala ke konci příběhu, našla jsem po posledních pěti stránkách jenom útržky těsně u vazby. Prolistovala jsem několik dalších knih a scénář se opakoval. O vytržených stránkách jsem u snídaně řekla matce. Ta mi ale poradila, abych se tím vůbec nezabývala. Dodala, že otec byl podivín a něco podobného se ostatně dalo čekat. Mně to ale vrtalo hlavou. Hned ten den po škole jsem zašla za hlavním vyšetřovatelem otcova případu. Ten se choval stejně ignorantsky jako moje matka a nebral mě moc vážně. Nechápu. Vždyť to může se sebevraždou nějak souviset.

Celé tři dny, během nichž se vyšetřování nikam nepohnulo, jsem nemohla v noci zamhouřit oko. Bylo to nesnesitelné, a tak jsem se třetí noc potichu vyplížila vzít si z matčina nočního stolku prášek na spaní. Našla jsem ale jenom stoh vytržených stránek. Spánek byl v tu chvíli to poslední, na co bych mohla myslet. Matka spává po prášcích velice tvrdě. Proto jsem bez rozmýšlení popadla papíry a vyběhla z domu. Nejkratší cestou na policejní stanici. Běžela jsem rychle. Bála jsem se.

Policejní auto okamžitě vyjelo. Po zbytku noci stráveném na policejní stanici mě odvezli domů. Byt byl nekonečně prázdný a tichý. Našla jsem prášky, které jsem před několika hodinami hledala. A potom konečně usnula.

Vendula Šmejkalová

Publikováno

Oxfords, not Brogues…

Velmi zřídka bývám tak mile překvapen filmem, který až do samotné premiéry uniká mé pozornosti. Kingsman: The Secret Service je divoká, nekorektní, místy hodně odvážná jízda nezakrytě se hlásící k bondovské tradici, stále však zcela svébytná.

Na úvod je nutno zmínit, že díla tohoto typu je nutno brát s dostatečným nadhledem. Samozřejmě, zápletka je schematická: v jádru dobrá hlavní postava, nepřízeň osudu, náhlá druhá šance, padouch, který chce zničit svět (tedy spíše „uzdravit“ ) způsobem uvěřitelnějším, než lze najít v mnoha serióznějších filmech, několik dobrodružství agenta 007 nevyjímaje, zkoušky, po nichž zbude hlavní hrdina a shodou okolností jediná zástupkyně něžnějšího pohlaví, přičemž jejich osud rozhodne pochybný závěrečný test, takže i poražený je morální vítěz…

Nekorektní, místy hodně odvážná jízda nezakrytě se hlásící k bondovské tradici, stále však zcela svébytná

Tato plánovitost však v žádném případě neznamená nudný scénář, právě naopak – slouží jako nosná konstrukce pro přehršel nápadů, vtipů a překvapivých zvratů.Pokud je někomu tato neoriginalita v kombinaci s místy přímočarým humorem a snahou být za každých okolností „hustodémonsky krutopřísný“ proti srsti, při zamyšlení nad hrůzostrašným sociálním podtextem už bude nejspíš vyskakovat z kůže – aby se ústřední postava dostala mezi aristokratickou smetánku, musí s notnou pompou odhodit svůj původ, a tedy i „plebejce“, kteří ji v jeho společenském vzestupu brzdí. Zaměření na konkrétní diváckou skupinu je zde znát, což mě přivádí k myšlence, že věkové diagramy návštěvníků/hodnotitelů by se měly dělat častěji, nejen u Fifty Shades of Grey.
[start width=“100%“]

[/start]
Dost ale bylo zahlcování stránky kritikou, neb Kingsman si jí rozhodně tolik nezaslouží – už samotné jméno Matthew Vaughn slibuje neobyčejný zážitek. Film se nachází kdesi mezi bondovkou a parodií na ni, přičemž zvládá být tu zábavnější, tu akčnější (kostel – scéna naprosto šílená, dynamická a přitom přehledná, což ostatně platí pro celý vizuál), tu dokonce citově opravdovější. Tyto přechody jsou až obdivuhodně bezešvé. Z plátna navíc přímo dýchá nadšení, hravost a volnost, se kterými byl tvořen – od značné brutality, přes ohňostroj až po švédskou princeznu.
nwy8lvx2srrhlgrlzaa5
Herecké výkony není potřeba příliš rozebírat: Co postava, to perla: rozvážný Michael Caine, elegantní Colin Firth (Proč jen nikdy nebyl Bondem?), šišlající záporák Samuel L. Jackson, jeho osobní strážkyně Sofia Boutella či příjemně překvapující Taron Egerton.

Kingsman: The Secret Service není film pro každého, pokud vám ale jeho humor sedne, půjde, jak název napovídá, o skutečně královskou zábavu. Už hodně dlouho jsem se v kině tak nepobavil.

Drahomír Havlíček


Profil filmu na ČSFD.cz