Publikováno

Raw food: Zdravé stravování, nebo šílenství?

Raw food neboli syrová strava je způsob stravování, kdy se potraviny jako například ovoce, zelenina, ořechy, naklíčené luštěniny nebo některé houby, konzumují v co nejpůvodnější podobě. Co nejpůvodnější podobou se rozumí jídlo přímo čerstvé, ohřáté nebo usušené do teploty 42–45 °C. Za syrové potraviny se dají považovat i potraviny zmražené, pokud je potřebujeme nějak uchovat pro delší životnost.

Vždyť jíst pouze chemicky a tepelně upravované potraviny, tučné maso a čokolády není zrovna nejlepší způsob obživy.

Proč by ale vlastně měla být syrová strava pro nás prospěšná? Určitě vás hned napadne, že takovým stravováním do těla nedostanete všechny potřebné látky, jako jsou například různé vitamíny, bílkoviny atd. Opak je ale pravdou, tím že se potraviny nijak tepelně neupravují, si zachovávají všechny potřebné vitamíny, minerály a enzymy. V podstatě všechny enzymy se ničí teplotou nad 45 °C, tím se pro nás jídlo stává hůře stravitelné. Pro lepší představu uvedu konkrétní příklad na zelenině. Syrová zelenina nám leží v žaludku hodinu, zatímco vařená asi tři. Hlavní funkcí enzymů v těle je účastnit se veškerých pochodů probíhajících v buňce a zabezpečovat trávení živin přijatých v potravě. Pokud ale konzumujeme pouze tzv. „mrtvou“ a chemicky upravovanou stravu, naše tělo si trávicí enzymy musí tvořit samo, místo toho, aby je přijímalo rovnou v potravě. Tím tělo spotřebovává hodně energie, která by se mohla využít někde jinde. Důležité je také zmínit, že tento způsob stravování musí být dodržován bez jakéhokoliv nepřírodního přidaného cukru. Sůl je povolena pouze mořská nebo himalájská, a to co v nejmenším množství. Možná vás taky napadne otázka, proč právě 42–45 °C? Proč zrovna při této teplotě by se potrava měla stát „mrtvou“? Na to existuje jednoduché vysvětlení, jen si vezměte, co by se asi stalo s vaším tělem, kdyby se přehřálo na teplotu vyšší než 45 °C.

2504bbc4635c0b6b792a4211ef1a9ae6512a99b5-768

Samotnou mě zajímalo, jak všechno vlastně funguje a jak se projeví tento způsob stravování na mém těle. Všude jsem se dočítala, jak se lidé na raw stravě cítili lépe, svěží, odpočatí… A tak mi to nedalo a sama na sobě jsem zahájila zkoušku. Dva týdny jsem se stravovalo pouze syrovou stravou a musím říct, že prvních pár dní jsem pociťovala úplný opak. Toto období vitariáni nazývají obdobím detoxikace, kdy se tělo zbavuje všech škodlivých látek. U každého trvá jinak dlouho, v rozmezí několika dnů až týdnů. Nicméně potom, co jsem těžší období překonala, jsem se opravdu začala cítit lépe, odpočatá, měla jsem i dost energie a daleko lépe se mi spalo. Jediným problémem bylo, že posledních pár dní už jsem nevěděla co jíst, bylo to pořád to samé dokola. Při představě, že bych měla sníst další zeleninový salát, do kterého si nemůžu dát ani sýr nebo trošku dresinku, aby jídlo mělo nějakou chuť, se mi zvedal žaludek. A tak jsem to vzdala. Na druhou stranu určitě jsem objevila i mnoho chutných raw jídel, které v mém jídelníčku zůstaly. A tak si myslím, že vydržet na raw stravě vyžaduje opravdu silnou vůli.

Hodně lidí zastává názor, že syrová strava je hloupost a že vitariáni jsou blázni. Kritici by asi tento způsob stravování měli nejdříve vyzkoušet, než ho začnou negativně hodnotit. Věřím, že by se řadě masožravců, milovníků dortíků a jiných sladkostí otevřely oči. Vždyť jíst pouze chemicky a tepelně upravované potraviny, tučné maso a čokolády asi taky není zrovna nejlepší způsob obživy.

Lucie Tůmová

Publikováno

Dusíte se přebytečnou energií?

Kam zajít, když máte chuť něco pro sebe udělat a zároveň se u toho i pobavit? Zde je několik tipů.

Trochu adrenalinu?

Místy, která určitě stojí za návštěvu, jsou lezecká stěna a lanové centrum. Lanové centrum je vybudováno na břehu řeky Jihlavy vedle plaveckého areálu Polanka. Nabízí osm metrů vysokou horolezeckou stěnu s úchyty a lanové překážky v podobě lan a trámů. Součástí je i natažená síť či kladka. Potřebné vybavení se zapůjčuje na místě. Areál je otevřen od dubna do listopadu po telefonické domluvě. Cvičná lezecká stěna se nachází v tělocvičně na ZŠ Benešova. Je to jediná umělá lezecká stěna v Třebíči. Pro více informací navštivte www.tj-alpin.cz

Badminton

Sportovní hala na Hrotovické ulici nabízí zájemcům čtyři herní kurty. Otevírací doba je ve všední dny od 14.00 do 22.00 hodin, o víkendech od 9.00 do 23.00. Cena se pohybuje mezi 180 a 240 Kč za hodinu, studenti mají 10% slevu, rezervace je nutná.

Víceúčelová hřiště

Víceúčelové hřiště na „Jarošce“ (ZŠ Kpt. Jaroše) nabízí jako jediné možnost bezplatného využití. V provozu je od 1. dubna a má otevřeno každý den většinou od 15.00 do 19.00 hodin. Podobné plochy najdete i při ZŠ Na Kopcích a Týnská. Tyto však už bezplatné nejsou a musíte si domluvit pronájem. Stejně tak je tomu i na fotbalových hřištích s umělým trávníkem na „Bartušce“ či „průmyslovce“, zde se pronájem vyřizuje přímo s HFK Třebíč.

Sportovní areály

Nejspíše nejznámějším sportovním areálem je relativně nově zbudovaná „Hvězda“. Zde naleznete 464 m dlouhý okruh sloužící pro in-line bruslení (v zimě pro bruslení), lanovou pyramidu, venkovní posilovnu, velké dětské hřiště, skate park, multifunkční arénu pro streetball, fotbal, hokej. Celému areálu vévodí baseballový stadion s restaurací.

Jakub Malý

Publikováno

Pro české barvy vybojovali sošku Oscara

Historicky prvním českým držitelem Ceny Akademie se stal v roce 1949 malý chlapec Ivan Jandl za mimořádný dětský herecký výkon ve švýcarsko-americkém filmu Poznamenaní. Zatím posledního Oscara pro Českou republiku získala 24. února 2008 Markéta Irglová za původní píseň Falling Slowly pro film The Once , kterou napsala společně s irským písničkářem Glenem Hansardem.

Prvním československým filmem, který získal sošku za nejlepší zahraniční film, je snímek Obchod na korze. Stalo se tak v roce 1965. Film natočilo podle literární předlohy Ladislava Grossmanna režisérské duo Ján Kadár a Elmar Klos. Příběh oceněného filmu se odehrává za druhé světové války v malém městě na Slovensku.

Další sošku za nejlepší cizojazyčný snímek si v roce 1967 odvezl do Československa Jiří Menzel za adaptaci knihy Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky s Václavem Neckářem v hlavní roli. Příběh se odehrává za druhé světové války a vypráví o mladičkém Miloši Hrmovi, který na malé železniční stanici dospívá v mladého muže.

Obrovský úspěch přináší světově proslulému režisérovi Miloši Formanovi film Přelet nad kukaččím hnízdem. Snímek získává v roce 1976 celkem pět Oscarů ve všech hlavních kategoriích. Cenu za nejlepší režii Miloš Forman obdrží i v roce 1985, kdy Amadeus „uloupí“ celkem osm sošek, kromě režie další dva české úspěchy (nejlepší výprava Karel Černý, nejlepší kostýmy Theodor Pištěk). Přestože zmíněné filmy vznikly v době, kdy M. Forman žil v USA, a přestože je nemůžeme označit za české filmy, právem můžeme být pyšní na český „podíl“.

Rodinná spolupráce režiséra Jana Svěráka s otcem Zdeňkem Svěrákem přinesla plody v roce 1997, kdy z USA do ČR přivezli po dlouhých 29 letech další ocenění za český film Kolja.

studenti semináře tvůrčího psaní a mediální výchovy

http://cdn.rickey.org/wp-content/uploads/2014/06/Academy-Updates-Oscar-Rules-to-Avoid-Disqualifications.jpg

Publikováno

Kde se vzal, tu se vzal Oscar

Oscar, každoroční oceňování nejlepších herců, režisérů, dramaturgů a všech těch, kteří vložili kus svého talentu do filmového světa. Chůze po červeném koberci, focení těmi nejblyštivějšími fotoaparáty a hodiny pracného líčení – to vše v jeden jediný večer.

A jak to vůbec všechno začalo? Roku 1929 se skupina lidí rozhodla udělit úplně první ceny za kvalitu filmového zpracování pro filmy z let 1927 a 1928. Zájem médií, ačkoli se jednalo o novinku, byl téměř v bodě mrazu. Avšak o rok později bylo předávání Oscarů vysíláno do všech rádií. V průběhu prvního večera bylo předáno 12 sošek a 12 certifikátů ve 12 základních a dvou speciálních kategoriích. Jednu ze speciálních ocenění získal známý filmový tvůrce Charles Chaplin za svůj film Cirkus.  Roku 1953 se oceňování kovovými soškami dostalo do televizních zařízení v Kanadě a USA.

A jak vznikla soška známého Oscara? Původní název zní Cena akademie za zásluhy. Samotný název „Oscar“ je pouhou přezdívkou, která byla Akademií uznána až ve 30. letech 20. století. A jak se název dostal na svět? Jsou tři verze příběhu. Možná připomínal strýčka Oscara nebo manžela tehdejší ředitelky Akademie Bette Davis. A možná to bylo prostě první jméno, které při pohledu na tuto sošku napadlo amerického novináře.

Jen málokdo ví, jak přesně tato soška vypadá. Při předávání se většinou zaměřujeme pouze na „hvězdu“, která by se mohla ztrapnit třeba zakopnutím o schod. Soška tedy představuje rytíře držícího meč, stojícího na cívce filmového pásu s pěti kruhy, které představují pět původních profesních sekcí Akademie – herci, režiséři, producenti, technici a scénáristé.

V době druhé světové války snahy pořadatelů nepolevily. I v ovzduší totálního teroru se oceňovalo. Avšak trošku netradičně. Jelikož byl nedostatek kovu kvůli výrobě zbraní a válečné techniky, autoři Oscarů se nenechali vyvést z míry a sošky začali vyrábět ze sádry. Po skončení války se vše vrátilo ke kovovým cenám. Samozřejmě se ve světlech reflektorů najde i pár kuriozit a zajímavostí. Nejdelší potlesk trval nekonečných pět minut, a to pro Charlese Chaplina. Ani němý film se neobešel bez Oscara. Prvního „němého“ Oscara získal film Wings v roce 1929. I když je Česká republika malý stát, můžeme se pyšnit tím, že jsme i my měli zástupce na červeném koberci.

A poslední vzpomínka patří muži, který pronesl nejkratší děkovnou řeč. Alfred Hitchcock v roce 1967 shrnul celý děkovací projev do stručného: „Děkuji vám.“

 

Kateřina Veselá, Gabriela Komínková

http://media1.s-nbcnews.com/i/newscms/2014_09/217416/nn-140227-oscar-01-2115_861d801659781f5f434eb8735ce2561c.jpg

Publikováno

Nápis Hollywood byl pouhou reklamou

Slavný nápis zbudovala v roce 1923 na jižním svahu hory Mount Lee místní developerská firma jako svoji reklamu. Ta měla podpořit nově vznikající zástavbu. Původní nápis zněl HOLLYWOODLAND, byl osvětlený čtyřmi tisíci žárovek a písmena byla dřevěná.

Nejdříve se postupně rozsvítily části „HOLLY“, „WOOD“ a „LAND“ a potom se rozzářil celý nápis, který měřil na výšku 15 metrů. Za písmenem L měl domek údržbář, který se staral o osvětlení. Písmena měla být po roce a půl z kopce odstraněna, ale díky nečekaně rychlému rozmachu filmového průmyslu se z nich stal symbol Los Angeles. A tak nápis zůstal na svém místě, byť zkrácený, dodnes.V roce 1978 byla při rekonstrukci dřevěná písmena nahrazena o něco menšími, kovovými. Jejich výška je 14 metrů, celé slovo měří 110 metrů.

Dnes se není možné přímo k nápisu vůbec dostat. Nevedou k němu žádné silnice, dokonce se tam vůbec nesmí. Je oplocen a má i svoji vlastní ostrahu.

Smutně nápis „proslavila“ britská herečka Peg Entwistleová, která v roce 1932 po marném úsilí prosadit se ve filmu spáchala sebevraždu skokem z písmene H. A následovali další lidé, kteří byli zklamáni životem, neúspěchem a krutou realitou filmového průmyslu.

Nápis se tak stal nejen symbolem slávy, bohatství a úspěchu, ale také symbolem ztracených nadějí a neuskutečněného „amerického snu“.

Mgr. Lenka Mahelová

Obr. 1 AUTOR NEUVEDEN. http://www.tomborst.com/hollywood.htm [online]. [cit. 13.9.2014]. Dostupný na WWW: http://www.tomborst.com/sign_histlg.jpg
Obr. 2 AUTOR NEUVEDEN. http://fr.wikipedia.org/wiki/Panneau_Hollywood [online]. [cit. 13.9.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c5/Hollywood-Sign.jpg/280px-Hollywood-Sign.jpg

Publikováno

Vandalismus vs. street art

Pro některé synonymum, pro ostatní dvě naprosto odlišné věcí. Jedno znakem ničení soukromého i veřejného majetku, druhé naopak naprosto neomezené kreativity a fantazie. Mluvíme-li o jednom, často narážíme i na to druhé. Toto kontroverzní téma rozděluje společnost nejen na mladé a staré, nyní se stalo i otázkou vkusu.

„Kreativita by se neměla omezovat, ale…“ Nikdo z nás není rád, když mu někdo na fasádu domu (nejlépe jen několik týdnů starou) načmárá sprostý obrázek nebo nějaký prapodivný podpis. To prostě naštve. Nebo se jdeš podívat na nějakou památku a na její kamenné stěně je naprosto stejný obraz jako na tvé fasádě. Jako kdybys to potřeboval vidět po druhé. Takhle to asi architekti nezamýšleli. Vlastně to hodně ruší vnímání oné budovy, a to nejen pro tebe. „Tohle je přece vandalismus a s uměním to nemá nic společného.“ Je toto tedy ještě street art?

,,Na zdi se čmárat nemá, ale…“ Street art se prvně začal objevovat ve velkých městech, kde se mladí lidé pokoušeli nabourat ten stále stejný obraz šedi něčím novým. Chtěli jen změnit nějakou obvyklou věc, stěnu, ulici v něco mimořádného. Street art totiž nevytváří jen obrazy, které se umístí do anonymní galerie. Zachází dále. Využívá samotný prostor okolo nás. Učí nás mít při chůzi po místech, kterými jsme šli už stokrát, stále otevřené oči. Dívat se okolo sebe. Hledat. Při chůzi se bavit. Nejen se tupě přepravovat z místa A na místo B. Je toto ještě vandalismus?

Nejsem tu pro to, abych odpovídal na tyto otázky. To musíte udělat sami. Jen neberte každou čmáranici fixem nebo sprejem za street art nebo jakékoliv umění. Na druhou stranu zkuste chodit po ulicích s otevřenýma očima a třeba dokážete vidět některá místa i trochu jinak. Street art už dávno využívá i jiné umělecké prostředky než jen graffiti. Třeba u studentského vchodu jedné nejmenované školy visí na plotě několik zamčených zámků. Dále v Třebíči najdeme strom, na kterém je pověšeno několik párů bot, nebo rudého vodníka, který z balkonu hledí na hladinu řeky. I toto je pro některé street art a pro jiné vandalismus.

 

text, foto Karel Halačka